Zde jsou uvedeny nejčastěji kladené dotazy, které v dojo slýcháme. Odpověď na jednu stejnou otázku se však někdy může různit, protože i mysl tazatelů bývá různá. Pokud máte dotaz, na který nenacházíte v textu odpověď, neváhejte se zeptat. Rádi vám odpovíme.

Často kladené dotazy

Otázka: Rád bych cvičil zazen, ale nedokážu zaujmout lotosovou pozici, co s tím?

Odpověď: Vůbec není nutné sedět v plném lotosu, to co je na pozici podstatné, je mít obě kolena opřená o zem, do jaké výšky pak umístíte chodidla není až zas tak rozhodující. Nedejte se zmýlit, zazen člověka, který cvičí dlouho a sedí v pozici plného lotosu, nemusí být nutně opravdovější než zazen naprostého začátečníka, který má s pozicí velké problémy. To co dělá zazen zazenem není věc gymnastiky, ale odhodlání nebo řekněme „nasazení“. Nečekejte na to, až přestanete mít s pozicí fyzické problémy, vrhněte se plně do cvičení od začátku, i když vaše pozice není dokonalá.

Otázka: Co mi cvičení zazenu přinese?

Odpověď: Zazen není technika, která by vedla k uspokojení vašeho ega. Cesta se pod vašima nohama objeví přesně v okamžik, kdy skončí všechny zištné motivace. Cílem zazenu je zazen sám, nikdy tomu nebylo jinak. Myšlenky na zisk promění po generace předávanou čistou praxi v absurdní komedii. Do dojo přicházíme praktikovat Cestu, to není obchod, něco investovat a něco za to získat. Před Buddhou nemáte ruce, které by bylo možno napřáhnout v prosebném gestu.

 

Otázka: Mohu cvičit zazen sám?

Odpověď: V zásadě ne, je to jako kdybyste se chtěl sám naučit cizí jazyk, nebudete znát výslovnost a vaše mluva bude velmi vzdálena od živého jazyka, nebude vám rozumět. Lidé, kteří cvičí sami, obvykle nakonec ztrácejí kontakt s okolím a jejich egoismus roste. To je jeden z významů sanghy, ostatní vám řeknou, když začnete bláznit. A ovšem, správnou pozici se nenaučíte sám od sebe nebo z knih, když cvičíte, nevidíte se, je třeba ostatních, aby vás opravili. A to nejdůležitější, unikne vám tak smysl Buddhova učení, v závěru známé Sútry Srdce se praví: „ Jděte společně na druhý břeh“. To „společně“ je zde velmi důležité. Bez toho je celé cvičení bezcenné.

 

Otázka: Jak se vaše praxe v dojo odráží do běžného života?

Odpověď: Jsou to spojené nádoby. U obou jde o nalézání rovnováhy. Rovnováhy, která je dynamická. Nehybnost zazenu není strnulost, není to nehybnost sochy, je to nehybnost tygra, který je připraven ke skoku. Rovnováha mezi napětím a uvolněním, rovnováha mezi vámi a ostatními, mezi vašimi ideály a šedou rutinou běžného dne. Je nutné se neustále opravovat, ne se hýbat, utíkat, ale dělat jemné korekce, které vychází zevnitř. Soustředit se na přítomný okamžik. Skrze pravidelnou praxi se zazen otiskne do vašeho každodenního života.

 

Otázka: Někdy mívám během zazenu bolesti, které mi znemožňují soustředit se na cvičení.

Odpověď: Čím větší máte bolesti, tím více se soustřeďte na pozici a dýchání. Není jiná cesta. Nikdy to není zazen, který bolí, je to vaše nesprávná pozice, nějaká chyba, kterou děláte. Bolest je obvykle varovným signálem, který vám napoví, že je třeba někde něco změnit. Mějte trpělivost, nejde během několika hodin překonat letitou ztuhlost těla. Způsob, jak se vyrovnáváte s potížemi během zazenu, přesně odráží postoj, jaký zaujímáte k problémům každodenního života. Je to vlastně odpověď na předchozí otázku. Můžete rezignovat, utíkat před potížemi, ale když utečete, příště se objeví to samé znovu. Zazen je zrcadlo, které vám přesně ukáže, kde jsou vaše slabiny. Každý má svá slabá místa, která by rád schoval před ostatními a před sebou samotným. Takové úsilí je marné, musíte pochopit, že je neschováte, že jste dokonalí i se svými slabinami.

 

Otázka: Co znamená, že máme tlačit kolena k zemi, jak to konkrétně dělat?

Odpověď: V dojo můžete slyšet: „Tlačte kolena k zemi.“ Ve skutečnosti to znamená udělat pohyb, který vychází z oblasti pánve, naklonit pánev dopředu. To je velmi důležitý bod pozice, proto vlastně používáme zafu (meditační polštář), aby bylo možné udělat tento pohyb. Jakmile to uděláte, kolena se automaticky přitlačí k zemi a těžiště celého těla se rozdělí mezi zadek a kolena. Kolena musí být v těsném kontaktu s podlahou a pánev mírně naklopena dopředu, jen tak je možné dokonale narovnat páteř.

 

Otázka: Když sedím, před očima se mi začnou objevovat skvrny, všechno se složí do mozaiky, celého mne to vtáhne, rozloží a vyhodí někde jinde. Co s tím mám dělat?

Odpověď: Necháváte spadnout hlavu do předklonu, to je ten problém. Když se hlava předklání, zhoršuje se dýchání, automaticky vás začnou ovlivňovat myšlenky a představy, začnete snít, ztrácíte se ve světě fantazie. Tak zapomenete na pozici a hlava jde ještě více dopředu, ještě více sníte…je to bludný kruh. Buddhismus, zen je unikátní svým přístupem k mysli, ovlivňujeme mysl prostřednictvím přesné pozice těla. Je-li je vaše pozice správná, když máte narovnaná záda a hlava je napřímena, je v jedné linii s trupem, automaticky se i mysl stává klidnou. Myšlenky stále přicházejí, to je normální, ale přestanou vás rušit. Když se plně soustředíte na pozici a dýchání, i emočně velmi silné myšlenky vás nevyruší, můžete je pozorovat, jak přicházejí a odcházejí, aniž by vás vtáhly.

 

Otázka: Dnes večer byl zazen velmi dobrý, atmosféra v dojo byla velmi silná….

Odpověď: Někdy je atmosféra v dojo velmi silná, sedí se vám dobře, myšlenky se objevují jen zřídka, říkáte si, to je dobrý zazen, satori. Jindy jste agitovaní nebo máte bolesti, myšlenky lítají hlavou jedna za druhou, máte pocit, že váš zazen nestojí za nic, samé iluze. Měli byste si uvědomit, že to, jak se vám sedí, nemá nic společného s iluzemi a osvícením. Nakonec pro zazen je lhostejné, zda se vám sedí dobře nebo špatně. Nesnažte se dávat zazenu lidské rozměry. Přesně o tom hovoří mistr Dogen ve svém Fukanzazengi: „Jeden krok stranou a Cesta je tak vzdálená jako obloha od země.“ Ať se vám sedí dobře nebo špatně, ať přicházejí iluze, ať přichází osvícení, na nic z toho nedbejte a stále se vracejte k pozici a dýchání. To je cesta buddhů a patriarchů. Každý zazen je jiný, vše se stále mění, nic nezůstává stejné ani okamžik.

 

Otázka: Jak často mám zazen cvičit? Nemám tolik času, každý den chodit do dojo.

Odpověď: Je to jen na vás, nikomu neříkáme: „Měl byste chodit do dojo častěji“. Dojo není škola, neděláme docházku. Každý má v životě jiné možnosti, jiné podmínky, nežijeme v klášteře. Zen není anachronismus, bylo by bláznovství snažit se kopírovat život feudálního Japonska. Je třeba se účastnit normálního života ve společnosti, chodit do práce, starat se o rodinu. Jak skloubit cvičení zazenu a běžný život? To je koan pro vás všechny, pro ty kteří začínají cvičit zazen v České republice, není žádný obecný návod, musíte odpověď vytvořit sami, integrovat cvičení do této doby a společnosti. Záleží jen na vás.

Search for: